Nevelký hrad postavil pravděpodobně již Děpolt z Rýzmberka z rozrodu Drslaviců nebo jeho nejbližší potomek v první polovině 14. století. Děpolt z Rýzmberka se v r. 1325 výslovně uvádí jako pán na blízkých Kanicích. Hrad se na paměť Děpoltova rodu jmenoval až do počátku 15. století Nový Rýzmberk, od této doby pak převládl název Netřeb či Netřeby.

Kolem r. 1379 byl na Novém Rýzmberku pánem Racek (Ratmír) ze Švamberka, jemuž také patřil hrad Osvračín. Racek ze Švamberka prodal v r. 1382 oba hrady spolu s Kanicemi, tamní tvrzí a další vsí Ješkovi z Pnětluk, zvanému Kozíhlava. Ješek však nedal Rackovi hotové peníze, ale výměnou mu postoupil hrad Třebel s příslušenstvím. Brzy po Ješkovi však získali Nový Rýzmberk do držení vladykové Kaničtí z Čachrova, kteří nosili na stříbrném štítě svislý černý pruh a v klenotu buvolí rohy. Již v r. 1391 zde byl pánem Vilém z Čachrova, který se od r. 1362 připomíná jako držitel Čachrova, Úsilova, Kříštína, Hradešic a jiných statků v Plzeňském kraji. Jeho syn Petr (I.) se píše z Nového Rýzmberka již v r. 1393, pak v letech 1408 – 1414 užívá predikát z Čachrova. Po Vilémově smrti před r. 1403 zdědil kanické zboží s hradem Novým Rýzmberkem další ze čtyř Vilémových synů, Jenec neboli Jeniš, který se v r. 1404 označuje „seděním na Netřebu“. Ten zřejmě brzy potom postoupil kanický statek svému synovci Vilémovi (II.) a ponechal si Starý Rýzmberk neboli Příkopy, po němž se píše v letech 1411 – 1414. Do dělení rodových statků nebyl zřejmě pojat další Vilémův syn Petr (II.), jenž vstoupil do kanovnického řádu premonstrátů a v letech 1408 – 1410 se stal opatem strahovského kláštera. Na Netřebu převzal vládu stejnojmenný syn Viléma (II.) Vilém mladší (III.), jenž byl též vlastníkem Čachrova. V dějinách hradu Netřebu nenalézáme žádnou zmínku o tom, že by byl někdy dobýván. Pouze v r. 1440 si Vilém III. stěžoval bavorskému vévodovi Albrechtovi III., že rytíř Haimeran Nussberger na Kollnburgu napadl jeho chudé poddané a učinil jim škody. S podotknutím, že nikdy s vévodou a jeho zemí nebyl v nepřátelském vztahu, žádal Vilém zadostiučinění. Bylo tedy sjednáno smírčí jednání v bavorském Straubingu, kam se Vilém vypravil, ale z neznámých důvodů zde nic nevyřídil. Urgoval tedy opětně své nároky na restituci způsobených škod tentokrát s hrozbou, že v případě dalších obstrukcí bude muset žádat svého pána Menharta z Hradce na Velharticích a stavy České koruny o pomoc. Touto urgencí známá korespondence Viléma z Čachrova s vévodou Albrechtem III. končí, takže se zdá, že záležitost byla nakonec smírně vyřízena. Z Vilémových dopisů datovaných na Čachrově ovšem nevyplývá, zda útok rytíře Nussbergera byl veden na netřebské či čachrovské panství. Jak již bylo naznačeno, byl Vilém ve službách významného velmože Menharta z Hradce († 1449), nejvyššího purkrabího pražského a současně purkrabího karlštejnského. V době českého bezkráloví (1440 – 1453) představoval nejvyšší purkrabí pražský hodnostně prvního muže v zemi, byl tedy vlastně jakýmsi místokrálem. Menhart z Hradce se zřejmě kochal nadějí, že bude zvolen českým králem, čemuž nasvědčuje i to, že nechal ilegálně převézt korunovační klenoty z Karlštejna na své hlavní sídlo Velhartice. Z Čachrova to měl Vilém III. Kanický ke svému pánovi na Velhartice podstatně blíže než z Netřebu. Donjon čachrovské tvrze byl výstavností plně srovnatelný s netřebským, a proto lze oprávněně soudit, že Vilém III. v době své služby u Menharta z Hradce zde z praktických důvodů pobýval častěji než na Netřebu.

Vilém III. se naposledy v Kanicích připomíná v r. 1481 a v r. 1494 zastával úřad domažlického purkrabí. Jeho nástupcem z rozvětveného rodu Kanických byl zřejmě Jan Kanický, jenž zemřel před r. 1495 a zanechal majetek synům Janovi a Václavovi.

Již za některého z těchto jmenovaných Kanických byl hrad Netřeb opuštěn a rezidenčním sídlem kanického panství se stala opět pohodlnější tvrz v Kanicích. Podle zápisu v zemských deskách z r. 1528 byl „zámek nade vsí Kanicemi, řečený Netřeby“ již v tomto roce pustý. Opuštěný hrad zůstal natrvalo příslušenstvím kanického statku a při jeho majetkových převodech se o něm mluví ještě v r. 1663.

Typologicky patří Netřeb podle Durdíkovy klasifikace mezi hrady donjonové, tvořené volně stojící obytnou věží, která je obtočená hradbou.

Z hradu se zachovaly za příkopem, jenž byl vylámán do skály, pouze vysoké zbytky donjonu až do výše druhého poschodí a několik metrů vysoké zbytky západní hradební zdi.

V blízkosti zříceniny se nachází porost tisu červeného ve stáří ca 800 – 600 let, dnes přírodní rezervace Netřeb o rozloze asi 13 ha, která byla vyhlášena již r. 1924. Je zřejmé, že majitelé hradu pěstovali na svém panství tisy vhodné zejména pro výrobu luků, kuší a střenek nožů. Více o netřebských tisech viz Fauna a flóra.

Pramen: http://ryzmberk.jan-jansky.cz/?q=node/978

Je tomu již dávno, kdy byl hrad opuštěn a od těch dob se skrývá osamocen mezi hustými lesy. Čas jej změnil k nepoznání a pověst o pokladu se vypravuje dodnes. Kdysi zde ukryl své jmění tuze mocný a bohatý pán. Za úplňkové noci jej zakopal hluboko do země pod hradem na místě, kde by ho nikdo nehledal. Po létech, když se pánův čas naplnil, proměnila se jeho duše ve velikého draka s ohnivým jazykem. Drak odlétl na Netřeb a od těch dob tam střeží svůj poklad. Poklad může získat jen člověk s dobrým srdcem, který bude tak odvážný, že drakovi vyjme z tlamy zlatý klíč a nespálí se přitom o jeho ohnivý jazyk. A proč se pánova duše proměnila právě v draka? Snad proto, že když ukrýval svůj poklad, byla půlnoc úplňkové noci a to se vždy dějí zázraky.