V interiéru synagogy se na stěnách dochovala bohatá výzdoba, za povšimnutí stojí typická kasulová okna a aron hakodeš, svatostánek, který sloužil k uložení svitku Tóry. V současné době je zde umístěna expozice, kterou tvoří sbírky kasejovického rodáka Václava Mentbergera (1886 - 1969). Jeho zásluhou se podařilo shromáždit cenné uměleckoprůmyslové předměty z cínu, litiny, porcelánu, kameniny, skla a fajánse.

Můžeme zde najít keramiku pocházející z Německa, Francie, Itálie, Španělska a Orientu. Pro kasejovický region má velký význam sbírka dokumentující místní hrnčířskou výrobu, vyšívkářství a výrobu dýmek - tzv. kasovek. Cenné jsou rovněž archeologické nálezy a minerály s obsahem zlata, které jsou dokladem dolování a rýžování zlata na Kasejovicku. Další vystavené exponáty přibližují minulost židovského etnika, rozvoj řemeslné výroby a obchodu, vývoj školství a činnost místních spolků. 

Pramen: Malá muzea Pošumaví, pro město Hartmanice vydal AgAkcent s.r.o., 2009.

O židovské komunitě

V Kasejovicích tvořili v minulosti důležitou složku obyvatelstva Židé. Nejstarší zmínka o Židu v Kasejovicích je z roku 1570. Prvnímu jmenovanému židu Jakubu Malému patřila roku 1597 chalupa pod hrází Pivovarského rybníka. V roce 1618 bydlely v Kasejovicích čtyři židovské páry a podle berní ruly z roku 1654 tam bydlelo již 12 starších a 4 mladší židé.

Kasejovičtí židé se zabývali především řeznictvím, sklenářstvím, koželužnictvím a krejčovstvím. Obchodovali s látkami, plátnem, kůžemi, peřím, kořením a s koňmi. Ze svobodných povolání měli v oblibě ranhojičství a učitelství. Rozšířené bylo půjčování peněz na úroky a proti zástavám. od konce 17. století vybírali též mýtné z pěti šraňků, z nichž dva byly zřízeny na cestě do Nepomuka a po jednom bylo u zvonice, u fary a u cesty do Lnář.

Židé měli svoji samosprávu a pouze v důležitých záležitostech podléhali vrchnosti. Správu židovské obce vedl rychtář se dvěma staršími. Duchovní záležitosti měli na starosti rabíni. V 2. polovině 18. století byl zřízen úřad krajského rabína, který měl pro Kasejovické sídlo v březnických Lokšanech.

Neustále spory mezi židy a ostatními kasejovickými občany vedly vedly v letech 1725 - 1730 k založení židovského města (ghetta) pod Pivovarským rybníkem. Židovská stavení byla označena římskými číslicemi.

Duchovním účelům sloužila synagoga. Již v roce 1618 se nacházela motlitebna v domku vedle hostince na Velké Vrčeni. Pravděpodobně na počátku 60. let 18. století byla na místě dnešní synagogy postavena nová, prostornější. Stála ve středu nově založeného ghetta. Protože se její stav během doby zhoršil, byla na témže místě postavena kolem roku 1830 místním zednickým mistrem Janem Sudou dnešní synagoga. Sloužila nejen k bohoslužebným účelům, ale také k vyučování a vykládání bible, a proto byla zvána též školou.

Nejstarší písemná zpráva o židovském hřbitově v Kasejovicích na návrší "Na stráži" pochází z roku 1669. V průběhu 18. století byl hřbitov několikrát rozšiřován. V roce 1808 byl hřbitov rozšířen i pro potřebu židů z širšího okolí, což dříve kasejovická i lnářská vrchnost zakazovala. Poslední rozšíření se dostalo hřbitovu v roce 1855. Na zdejší hřbitov byli pohřbíváni židé z Blatné, Sedlice, Nepomuka, Hvožďan, Bratronic, Bezděkova, Mladého a Starého Smolivce. Márnice pochází z počátku 18. století. O pohřby židů se staralo dobrovolné pohřební bratrstvo, které existovalo v Kasejovicích již v 18. století.

Zpráva o prvém židovském učiteli v Kasejovicích je již z roku 1766. Roku 1828 byla postavena jednopatrová židovská škola, která se v roce 1864 osamostatnila. Poklesem židovského obyvatelstva byla škola v roce 1909 zrušena a nepatrný počet žáků převeden do místní obecné školy.

Konec pro kasejovické židy znamenala okupace, během níž byli v listopadu 1942 převezeni do Terezína a odtud do Osvětimi a dalších koncentračních táborů, kde až na jednu ženu byli všichni umučeni.

Pramen: vysvětlující tabule v Kasejovickém muzeu