V Kamýku býval poplužní dvůr. Zmínky o Kamýku se objevují v první polovině 14. století, tedy v době, kdy začínají být osídlovány i méně úrodné, výše položené půdy. Ve druhé polovině 14. století jsou již historicky doložitelná jména Kamýk a Menší Kamýk. Zdá se, že v této době bylo majiteli území, na kterém se dnešní Kamýk nachází, více šlechticů. Byli to pravděpodobně Švihovští z Rýzmberka a zemanský rod Kamýckých ze Stropnic, který byl usazen na Komošíně a ve Svrčovci. Jedním z nich byl pravděpodobně i Smil z Komošína, který zemřel v roce 1420 a byl mlynářem v mlýně Světlík ve vsi Hráz, která tehdy patřila ke Kamýku.

Po husitských válkách byl Kamýk pustý a z dobových pramenů je známo, že ves byla pustá ještě v roce 1598. Ale již v roce 1616 nechal pan Humprecht Černín, který se stal novým majitelem švihovského panství, vystavět v Kamýku poplužní dvůr a následně i ves, která se jmenuje Nový Kamýk (Kamejk Nový).

V roce 1662 stála v areálu dvora dřevěná došková stodola, zděná šindelová maštal, dřevěný doškový ovčín pro 300 ovcí, 3 chlévy a místnost pro personál neboli ratejna. V Kamýku se chovalo 83 kusů hovězího dobytka, 10 koz, 19 prasat a 1 osel pro nošení vody dobytku.

V dalších letech se objevuje písemná zráva, že v Kamýku je i zeleninová zahrada a sad neboli štěpnice, ve kterém se pěstuje různé ovoce. Součástí statku se taly i lesy.

V 19. století byl dvůr pronajímán a to od roku 1826 Josefu Tichotovi a po něm panu Popperovi z Blatné. V druhé polovině 19. století. Reformy zaváděné c.k. rakouskou monarchií vedly k zanikání jednotlivých budov. Naposledy byl zbořen v roce 1850, v té době již používaný jako obydlí mlatců, kteří mlátili ve dvoře obilí.