První písemná zmínka o obci Číhaň je z roku 1552. Obec má tři části Číhaň, Nový Dvůr a Pláničku.

kraj:	Plzeňský kraj
okres:	Klatovy
obec:	Číhaň
poloha:	49°20'28" N, 13°25'43" E   593 m n.m.
adresa:	Číhaň, 341 42  Kolinec

Číhaň

email:	urad@cihan.cz
url:	http://www.cihan.cz

Číhaň

Na území obce pramení říčka Bradlava, která se později stává Úslavou. Osidlování probíhalo od 16. století.

Na návsi obce stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1720, zvonička a památný strom - lípa malolistá stará cca 200 let. Historickými objekty jsou i dvě kapličky - na kopci Bukovák a v osadě Plánička. 

Z historie obce Číhaň

16. století - osídlování dnešního území obce
1552 - zapsání obce Czihan do zemských desek
1655 - statek Číhaná vlastnil rytíř Jiří Mikuláš Dlouhoveský z Dlouhé Vsi
před rokem 1720 - vlastníkem 4. muž českého království Maxmilián Norbert Kolowrat, stavba zámku
1849 - vyvázání z poddanských svazků a vykoupení z roboty
1852 - vznik samostatného obecního úřadu
1868 - mistr kovářský Jakub Potužák začal s výrobou prvních železných ruchadel v okolí
1871 - zakoupení společné mlátičky
1893 - zřízení samostatné dvoutřídní školy nákladem 8 642 zlatých, prvním učitelem byl Emanuel Prexler
1898 - založení hasičského sboru z popusu Emanuela Prexlera
1899 - uvěznění číháňského učitele Martina Mirvalda za použití češtiny při vojenském hlášení - velký ohlas v národním měřítku, celonárodní sbírka na jeho podporu - mimo jiné i spisovatel Julius Zeyer
1906 - postavení chudobince
1910 - při výkopu základů v domě č.p. 2 nalezena starobylá popelnice - uložena ve Vlastivědném muzeu Dr. Hostaše v Klatovech
1911 - založení záložního a spořitelního spolku Kampelička
1914 -1918 - v době první světové války bojuje 87 občanů na frontě
ve´stejné době dva prázdninové pobyty básníka Antonína Sovy na letním bytě ve škole - vznik básně Obrázek z Číhaně (sbírka Zpěvy domova)
1921 - založení knihovny
1922 - 1926 - pozemková reforma - likvidace Kolowratova statku - 177 ha půdy bez lesů přiděleno občanům Číhaně a Nového Dvora
1925 - elektrizace vesnice
1926 - postavení pomníku 22 padlým za světové války
1932 - stavba okresní silnice Číháň - Plánice
1933 - stavba nového vodovodu pro střed obce a školu
1942 - 1944 - totální nasazení 17 spoluobčanů na práce do Říše
1942 - odevzdání zvonu Václav na válečné účely (v době I. světové války byl zakopán v poli, a tak ušetřen roztavení
1942 - smrt řídicího učitele Václav Uldricha v koncentračním táboře Mauthausen
1945 - zřícení německého letadla
1945 - ústup německé armády přes obec
1945 - ubytování uprchlíků z Polska
1945 - 5.5. odzbrojení 30 německých vojáků
1945 - 8.5. příjezd amerických tanků od Lukoviště
1946 - vystěhování řady spoluobčanů do uvolněného pohraničí
1948 - vznik Akčního výboru Národní fronty - první předseda Bohuslav Jílek
1949 - pověšení nového zvonku k č.p. 9
1949 - zrušení školky
1949 - vznik putovního kina
1950 - zřízení oddací síně a matriky
1952 - ustavení MNV - první tajemník František Kotěšovec
1952 - průjezd cyklistického Závodu míru
1958 - založení JZD
1958 - zřízení poštovního úřadu
1962 - zrušení školy
1978 - dostavba víceúčelové požární nádrže
1979 - přiřazení obce k MěNV Plánice
1985 - výstavba nové silnice přes Bukovák s obchvatem Číhaně a zavezení rybníka na návsi
1990 - zvolení nové obecní samosprávy, první starosta Karel Uhel
1995 - rozpad JZD

Číhaň

V roce 1552 je již obec Číhaň zapsána v zemských deskách. Původní název Číhaná byl odvozen od slova "číhání" - místa, kde se číhalo na lovnou zvěř.

Antonín Sova

Obrázek z Číhaně (ze sbírky Zpěvy domova)

Kaštany slyšet větrem dunět, pádem pukat,

křivými větvěmi jich samý dukát

se zlatem válí se v prachu silnice.

Jak hloubkou podmořskou modř nebe propálí

krvavých jeřábů uzralé korály

a po větru se klátí, svítíce.


Vesnice zpívá píseň slunečnou.


Vše, štíty domů, chlévy, vorky, dříví, stohy,

dobytek strakatý, beránci, kozy s rohy,

lid jdoucí, vozy s pytli tvrdě bílými,

hus hejna na rybníce, kejhající ryčně,

tím sluncem září osvětlené ustavičně,

jsou živými tu druhy, milými.


Vesnice zpívá píseň slunečnou.


Tak drahým, i zapomnění.

Hra věčnosti, jež prchá v drobném dění,

životů moudré hlásá vítězství.

Sem úzkost, nesmířené hanby, hrůzy

nahlédne sice při tragické chůzi,

však nikdy nerve selské srdce v dví.


Vesnice zpívá píseň slunečnou.


Je večer, před sváteční září den.

Svět v černé osudy je zapředen,

k mládeži skoupý, strohý, lakomý.

Je do pláče jí, slibů, do loučení.

Hudcové hrají, v krčmě k utlačení,

chce utančit se, rukama než zalomí.

Vesnice zpívá píseň slunečnou.