Ves náležela stejně jako Hradešice k Rabí, později k Nalžovům, nakonec patřila pánům z Horažďovic. Prvotní tvar Černče znamenal Černcova ves (červený nebo ryšavý). Kvůli obtížné výslovnosti se později ustálil na tvaru Černec nebo Černice. Podoba Černíč je novějšího data.

V 17. století patřila nalžovskému panství Ferdinanda Václava Švihovského z Rýzmberka a nakonec se stala součástí horažďovického panství. Roku 1654 bylo ve vsi zaznamenáno celkem 15 usedlostí z toho 11 selských gruntů. V rámci Horažďovicka představuje Černíč památkově poměrně hodnotné sídlo.

Na návsi, která má stejně jako hradešická oválný tvar, stojí kaplička zasvěcená sv. Martinovi, která byla prohlášena na kulturní památku. Přímo u kapličky stojí památník obětem I. světové války.

Pod Černíči se kdysi rozkládal také největší rybník v kraji zvaný Velký, podle některých pramenů Vlkonických. 7. července 1854 se po vydatných deštích protrhla jeho hráz. Následná povodeň způsobila velké škody až v Horažďovicích. Rybník nebyl už nikdy obnoven.

Pramen: http://www.hradesice.cz/

Sedlák a vodník

Lesní hudba

Jeden z Černíče jezdíval na Sušici. Jednou v lesích za vsí uslyšel podivuhodnou hudbu a k tomu zpěv: „Smrkoví, jedloví, kraj světa nenajdeš takový!“ Potom se sousedům svěřoval, že nikdy v životě neslyšel nic tak dojímavého.