Pamětihodnosti v místě: kostel svatého Bartoloměje, Boží muka za vesnicí a fara.

Obec Kvášňovice byla založena řádem cisterciáků ve 12. století. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1364, avšak nejsterší stavbou je kostel sv. Bartoloměje postavený již kolem roku 1240. 

Obec byla pravděpodobně založena řádem cisterciáků už ve 12. století. První písemná zmínka o obci Kvášňovice je sice až z roku 1364, ale o tom, že je mnohem starší, svědčí i stavba kostela sv. Bartoloměje. Kostel, který je dominantou obce, byl postaven v letech 1240-1260 v pozdně románském slohu, kolem roku 1400 byl goticky přestavěn a v letech 1751-1768 byl ještě barokně upravený. Nejhodnotnějším prvkem této památky je románský portál na jižní straně lodi z doby okolo roku 1240, stavebně spadající do okruhu tzv. burgundské gotiky. Kostel je památkově chráněný, stejně jako nedaleká budova barokní fary z poloviny 18. století. Blízko kostela stojí na kamenném podstavce dřevěná výklenková kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého. Socha světce v rochetě a v typickém postoji byla zhotovena roku 1832 na památku toho, že se obci vyhnula morová nákaza.
V blízkosti obce se nacházejí tři lomy a několik rybníků. Jedním z nich je Kozčínský, dřívě Kvášňovský rybník, lidově zvaný "Kvášňovák". Na mapách tzv. I. vojenského mapování z let 1764-1768 je tento název uveden. Na mapě stabilního katastru z roku 1837 je však již rybník nazvaný Končínský. Při polní cestě z Kvášňovic do Defurových Lažan roste památná lípa velkolistá, jejíž výška je 23 m a obvod kmene měří 383 cm. Její stáří se odhaduje na 270 let.
Mezi Kvášňovicemi a Oselci se nacházela zaniklá ves Neustupovice. Později zde byla jen samota Stupovka, ale i ta je již v roce 1536 uváděná jako pustá.

Pramen: Řezníčková Zdeňka, leták Mikroregion Slavník, vydal AgAkcent s.r.o., 2013

Smrt přišla dřív 

Jednou v zimě vyšel si rolník Chalupa do Nekvasov k muzice. Mrzlo, jen praštělo, ale v hospodském sále bylo útulno. Zatím doma byla jeho žena jako na trní. Když se po půlnoci nevracel, vyběhla za ves, aby tam hospodáře vyhlížela. Tu přišel na ní spánek, i usedla na kraj cesty a po chvíli usnula. Do východu slunce zmrzla. Nešťastný pantáta nechal v těch místech postavit křížek s letopočtem 1852.

Divný kostel

O kvášňovickém kostele svatého Bartoloměje si staří povídali, že jej kdysi měli po delší čas v držení helvíti. Byl totiž na jeho cínové kopuli kohout a spolu s ním i dvouramenný kříž.