Pocestný a světýlko

Jednou za tmavé noci vracel se jeden pocestný ze světa domů. Když se již blížil k Olšanům, narazil na bažinu. Nevěda kudy kam, naříkal, co si počne. Tu, kde se vzalo, tu se vzalo, před ním se natřásá světýlko. A kupodivu laskavě k němu promlouvalo: „Jdu ti na pomoc, abych tě z tohoto močálu vysvobodilo a na pravou cestu přivedlo. Jen klidně kráčej za mým světlem a brzy budeš z nebezpečenství vysvobozen.“ Pocestný však viděl kraj světa a hned poznal, kdo se mu to za přítele nabízí. Pravil: „Snad bych tvému lichocení uvěřil, ale znám tvé činy. Děkuji a raději posečkám, až se rozední.“ Teprve ráno viděl, v jaké byl šlamastice. Živ by odtud nevyvázl. Brzy našel pevnou cestu, z které předtím sešel, a dorazil šťastně domů.

Pramen: Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.