Základní data
V 50. letech zaniklá ves nad Pekelským údolím v prameništi Pstružného potoka. Dnes je odtud krásná vyhlídka na údolí.
Detail
Vysídlení německých obyvatel po druhé světové válce vylidnilo stovky šumavských obcí. Snaha obnovit v nich život však nepřinesla zamýšlené výsledky. Novoosídlenců nebyl dostatek a navíc nedokázali navázat na staleté tradice života určovaného tvrdou prací a vzájemnou soudržností.
Po únoru 1948 zasadil chátrajícím obcím další ránu komunistický režim, který začal Šumavu jakožto oblast sousedící se svobodným světem přetvářet na neprostupné hraniční pásmo. Ze zakázané oblasti, obepínající železnou oponu, se sotva usazení obyvatelé museli vystěhovat. Také domy, kostely a hřbitovy byly srovnány se zemí, pod záminkou, že by je mohli údajní diverzanti a "agenti západu" využívat jako úkrytu. Ve skutečnosti šlo o to, vybudovat široký vojenský prostor, kam běžní obyvatelé neměli přístup, a nemohli tudíž tudy uprchnout před totalitním režimem. Vesnice a samoty, které se ocitly ve vojenských pásmech, posloužily jako cvičné terče pro tanky. Jiné "nežádoucí" obce byly postupně odříznuty od civilizace, omezila se dopravní spojení, uzavřely se obchody, zanikla pracovní místa.
Z celkového počtu asi 3 000 obcí, osad a samot, které byly v pohraničí zničeny, jich na Šumavu připadá 450.
Pramen: Vysvětlující tabule v Horské synagoze v Hartmanicích
