Vintíř je vlastně nejstarším známým obyvatelem Šumavy. Dříve než oblékl mnišské roucho, žil životem světského velmože. Pocházel totiž z mocného a bohatého rodu hrabat ze Schwarzburgu - Käfernburgu v Duryňsku, kde se narodil kolem roku 955. Byl příbuzným krále a pozdějšího císaře Jindřicha II. a jeho sestry Gisely, provdané za uherského krále Štěpána I. Svatého.

Údajně již v mládí důvěrně znal jazyk svých slovanských poddaných, což se mu pak výtečně hodilo v pozdější misionářské a diplomatické činnosti.Podle životopisu byl Vintíř fyzicky mimořádně zdatným mužem, který vyjímečně ovládal zbraně i jízdu na koni.

Rozhodující význam pro Vintířův život mělo setkání s opatem kláštera v Niederaltaichu Gotthardem, který zde působil v letech 996 - 1022. Ve zralém věku, ve svých více než padesáti letech, se Vintíř rozhodl pro mnišství. Svými statky obdaroval kláštery v Hersfeldu a Göllingenu a pak se vydal za Gotthardem do benediktinského opatství v dolnobavorském Niederaltaichu na levém břehu Dunaje, poblíž dnešního Deggendorfu. Klášter už tenkrát měl za sebou bohatou historii, neboť byl založen v roce 731.

Po složení řeholního slibu Vintíř svůj život nezasvětil jen klášternímu odloučení, modlitbám a rozjímání v lesních samotách. Mnich Günther podnikal misijní cesty a účastnil se aktivně politického života. V Čechách vedle své misijní činnosti napomáhal rozvoji užších kontaktů Břevnovského kláštera s Niederaltaichem. Dokládá to například zvolení někdejšího Vintířova spolubratra z Niederaltaichu Menharta opatem v Břevnově.

Významné úkoly byly Vintírovi svěřovány na poli tehdejší vysoké politiky v diplomatických jednáních mezi českými a německými panovníky.

Když 9. října 1045 Vintíř zemřel, český kníže Břetislav I. svolil k převozu poustevníkova těla do Břevnova, kde bylo pohřbeno v klášterním kostele.

Pramen: Vintířova stezka, vydalo město Hartmanice za finanční podpory Plzeňského kraje, 2007.