Ves zanikla v 50. letech minulého století. V 15. a 16. století ve vsi fungovala sklářská huť, která dala místu i název.

Blízké Zhůří bylo sídlem zhůřské rychty. Ostatním rychtám byla nadřazená seewiesenská rychta se sídlem na Javorné (Seewiesen), a úřadem vrchního rychtáře (hejtmana).

Kralováci vykonávali povinnosti hraničářů a za to měli některé výsady, jako možnost honu nebo rybolovu.

V dnešní době je dříve zemědělsky obdělávaná krajina v okolí bývalých Starých Hutí velmi změněna. Vzhledem k tomu, že toto území leželo dlouhou dobu ve vojenském prostoru, nebylo hospodářsky využívané a nebylo veřejnosti přístupné, dochází k postupné přeměně vlhkých luk v rašeliniště.

Právě kromě pohnuté historie zaujme návštěvníka i typický reliéf této části Šumavy, který je značně odlišný od níže položených oblastí Přírodního parku Kochánov. Geologicky spadá zdejší území již do oblasti tzv. Šumavských plání, jež představují u nás ojedinělý typ náhorních plošin v nadmořské výšce 900 až 1000 m. Náhorní planiny se vlní v mělkých depresích s častým zastoupením mokřadů, plochá údolí meandrujících řek střídají hluboce zaerodovaná údolí se zpěněnými peřejemi. Takto rozčleněná a plochá krajina je plná mrazových kotlin a údolí, ve kterých se zachycuje studený vzduch stékající po svazích hor. V některých lokalitách tak mrzne i v letních měsících. Proto tu nacházíme rostliny typické pro horní hranici lesa a horské louky (např. prha chlumní, hořec panonský). Část luk v okolí Keplů a Staré Hutě je využívána v létě jako pastvina pro dobytek.

Pramen: leták k Farmářské stezce vydaný AgAkcentem s.r.o. v roce 2002