Vysoko položený Vlastějov umožňuje za příznivého počasí krásné daleké výhledy. V jihovýchodním směru se objevují postupně Hartmanice s vrchem Hamižnou, i vzdálené Kašperské Hory s dvojvěžím Kašperku, horou Ždánovem a táhlým hřbetem Javorníku. Směrem na východ je možno spatřit Loučovou a tři vrcholy Stráže: Loučovskou 751 m, Stráž 755 m a Volšovskou s 790 m. V severovýchodním výhledu dominuje Svatobor s nadmořskou výškou 845 m, rozhlednou a televizní věží.

Život zdejších obcí je od nepaměti spojen se zemědělskou činností, která začínala současně s příchodem prvních stálých obyvatel. Více se rozvinula při rozmachu sklářství, kdy se jednak zvýšil počet obyvatel, jednak skláři vytěžili velké lesní plochy, které se vypálením a vyklučením posléze proměnily v pole a louky.

Od 19. století se stalo zemědělství nejdůležitějším nosným prvkem obživy všech obyvatel oblasti snad s vyjímkou zaměstnanců několika pil, mlýnů, pivovarů a drobných řemeslnických a obchodních podnikatelů. Zatímco jinde postupně docházelo k spojování a seskupování menších panství do větších celků, zde v hospodářsky poměrně chudém a zaostalém kraji zůstala feudální rozdrobenost až do konce 2. světové války. Místní majitelé drobných panstvíček byli většinou vlastníky jedné vsi, případně několika dalších samot. V drsných podhorských podmínkách zpravidla pěstovali žito, oves a brambory a zabývali se chovem dobytka. Vznikl pro ně i krajový název "ovesní baroni".

Stejně jako v minulosti je i dnes Vlastějov, podobně jako většina okolních obcí a osad, místem soustředěného zemědělského podnikání. Téměř celá cest je v této části Pošumaví lemována loukami a pastvinami s pasoucím se dobytkem. O necelé dva kilometry níže pod Vlastějovem leží ves Jiřičná se zámečkem, zachovanými budovami bývalého pivovaru, pivovarskou studnou rondelového typu a nedalekým hradištěm na Hrnčíři.

V úseku od obou Těšovů přes Vlastějov je možno se držet Farmářské stezky, která zde téměř kopíruje odbočku bývalé Zlaté solné stezky.

Odedávna platilo, že v Čechách je sůl nad zlato. Šumavu v raném středověku protínalo několik obchodních stezek. Nejstarší z nich vedla z Podunají od dnešního bavorského Deggendorfu přes Rinchnach, Gsenget (dnes je zde turistický hraniční přechod), Prášily a Dobrou Vodu do Hartmanic. Tato část Zlaté solné stezky je spojena se jménem mnicha benediktina sv. Vintíře, prvního hlasatele idejí vzájemné úcty, spolupráce a dobrých sousedských vztahů mezi Čechy a Němci. V Hartmanicích se stezka větvila do dvou směrů. Jedna z větví (tzv. výšinná) pokračovala přes Krušce a Stráž do Sušice a odtud dál podél Otavy. Druhá větev pokračovala k Velharticícm a dále směrem do vnitrozemí. povrch stezky byl pečlivě udržován tak, aby pohodlně prošel kůň, soumar, s nákladem několika prostic soli.

Pramen: vysvětlující tabule ve Vlastějově