Dnešní zámek vyrostl na místě někdejšího panského domu Jindřicha Mladoty z Jimanic. Ten se na Poříčí připomíná od roku 1547, kdy dvůr koupil. Samotný zámek je dílem rodu Šiců z Drahenic. Jeho stavbu zahájil Adam Šic z Drahenic († 1593). Dokončení, ke kterému došlo v roce 1611 (jak ukazuje datum nad vchodem), se však nedožil. V započatém díle pokračoval Albrecht Šic († 1606). Konečnou podobu však zámku vtiskl až Mikuláš Šic.

Zámek je typickou ukázkou pozdně renesanční architektury (štíty, polygonální věž v nároží, kamenné ostění oken, klenby...) s výrazným německým vlivem.

Název Červené Poříčí dle romantických představ J.G. Sommera pramení z vysokých červených střech zámku.

Po stavovské rebelii byl zámek zkonfiskován císařem a roku 1623 prodán plukovníku Filipu Adamovi z Kronenbergu. V jeho držení však zámek ani panství dlouho nezůstalo. Majitelé se střídali poměrně často. Za povšimnutí stojí až Franz Klement, vévoda bavorský, který panství získal v roce 1758. Ten totiž provedl na zámku zajímavé stavební úpravy, hlavně doplňky sochařské výzdoby (vstupní portál a ohradní zeď nově upravené zahrady). Zámek tak dostal některé prvky pozdně barokní stavby.

V rozmezí let 1805 – 1918 patřil zámek přímo vládnoucímu habsburskému rodu. Výnosy velkostatku, který k zámku náležel se tak staly součástí příjmů císařské komory. Po vzniku ČSR se zámek opět zkonfiskoval.

Zámek sestává ze dvou částí. První je situována při komunikaci. Její součástí je vstupní brána s kamenným portálem, který byl původně ozdoben lvem s prázdným štítem a Minervou se štítem bavorsko-falckým. Druhou část zámku tvoří velká, čtyřhranná budova s pětihrannou věží v jihovýchodním rohu (A. Sedláček vidí v této věži zbytek původního panského dvora – tvrze). Stejná věž se nacházela i v severovýchodním rohu zámku. Samotná budova čítala velký sál, který byl vyzdoben freskami s motivy řecké mytologie (Olymp, Paris, Perseus...).

Pramen: http://www.cerveneporici.cz/  Kniha o Červeném Poříčí

Smrt ředitele Mölzra

Pověsti o strašidle v zámku Červené Poříčí vznikly po smrti ředitele Antonína Mölzra, českého vlastence, který v něm zemřel 1.11.1823. Večer se strhl silný vítr, který otevřel všechna okna v zámku. Podivné bylo, že když vítr ustal okna se sama zavřela.

Pramen: podle článku Tomáše Vovsa Pověsti o zámku v Červeném Poříčí, Vlastivědný sborník jižního Plzeňska Pod Zelenou horou 4/01

Vítr na hostině

Poříčský rodák Nykles, který pracoval u vrchnosti jako tesař, vypráví podobnou historku. Jednoho dne si panstvo udělalo v zámecké zahradě velkou hostinu pod širým nebem. Na ní byla pozvána šlechta i z okolí. V noci kolem jedenácté hodiny začal vítr opět provádět své kousky. Panstvo dostalo strach a uteklo ze zahrady. Nykles se svými kamarády přeplavali řeku, pobrali jídla a pití, co unesli a vratili se zpátky za řeku, kde všechno snědli. Při této příležitosti jeden z Nyklesových kamarádů připomněl pověst, kterou slýchal od svých předků: "Toto strašidelné zjevení v zámku bude obtěžovat zámecké pány tak dlouho, pokud zámek v Červeném Poříčí neodnesou v zástěrách lidé, co ho stavěli, na ta místa, kde materiál ke stavbě vzali..."

Pramen: podle článku Tomáše Vovsa Pověsti o zámku v Červeném Poříčí, Vlastivědný sborník jižního Plzeňska Pod Zelenou horou 4/01

Bílá paní

V zámku se od 18. století objevovala v noci bílá paní. V zámku bylo proto zavedeno stálé modlení, které prováděla starší žena z Poříčí. Pod soškou Panny Marie modlila v zámku růženec. Když se ta paní přestala pravidelně modlit, začala se bílá paní znovu objevovat nebo kolem zámku vznikaly velké vichřice. Když paní pro stáří již nemohla docházet do zámku a modlila se doma, tak se noční úkazy rovněž neobjevovaly.

Pramen: podle článku Tomáše Vovsa Pověsti o zámku v Červeném Poříčí, Vlastivědný sborník jižního Plzeňska Pod Zelenou horou 4/01

Dvojník

Říká se, že ředitel Tomáš Král, který na zámku působil v letech 1878 - 1884 žil jako dvojník. Vyprávělo se, že jeho žena se dívala z oken zámku, viděla ho chodit po zahradě a zároveň k němu mluvila v pokoji, kde právě stála. Když ředitel zemřel, byl pochován do krypty v vřeskovickém kostele. Tam se často ale zjevoval služce z místní fary, když večer zvonila klekání. Většinou se objevil vzadu za oltářem nebo u vchodu do sakristie. Tam ho viděli i jiní. Proto ho vykopali z hrobu a pohodnice z Komošína ho v noci tajně odvezla bílým koněm na Hrádek u Švihova, kde ho pohřbila.

Pramen: podle článku Tomáše Vovsa Pověsti o zámku v Červeném Poříčí, Vlastivědný sborník jižního Plzeňska Pod Zelenou horou 4/01