Záhadné zmizení ve tvrzi aneb chanovické poklady

Chanovická tvrz ze 13. století, která byla v 18. století přestavěná na zámek (47), zažila mnohá záhadná zmizení. První se datuje do druhé poloviny 18. století, kdy místnímu rychtáři zmizela manželka. Údajně se jednalo o ženu velice pohlednou a podstatně mladší než byl onen rychtář. Tato žena byla dobrou kuchařkou, v kraji vyhlášenou. Což byl ohledně hlavní důvod, proč si ji postarší manžel vyhlédl. Proto, když tehdejší majitel zámku Ferdinand Rummerskirch měl pozvané štukatéry a mistry zednické nových slohů až z Tyrol a horní Itálie, požádal rychtáře, zda by jeho paní nemohla pro hosty z jižních Rakous vařit. Ten souhlasil, jelikož dobré vztahy se šlechtou se mohou vždy hodit. Nehledě na to, že nějakou tu zlatku manželčino kuchtění do statku určitě přinese. Rychtář tehdy zastával též místo přísedícího u prácheňského soudu ve Strakonicích a občas musel jet až do Písku. Několikráte do měsíce musel ve městě i přespávat. Paní rychtářka jídlo vařila doma a pak ho řemeslníkům na panské sídlo donášela. Po několika týdnech však mistři štukatéři na večeře začali docházet do domu pana rychtáře, zvláště zdržel-li se u soudu. Ten se vrátil jednou od soudních povinností v pozdních nočních hodinách. Čeládka, která u něj sloužila, hovořila později o velkém křiku a lomozu po pánově návratu. Zvláště, když našel po půlnoci ještě jednoho mistra zednického v přítomnosti své mladé paní. Ještě v noci prý rychtář šel zburcovat zámeckého pána a něco s ním projednával. 

Koncem týdne požádali řemeslníci o předčasné vyplacení a z Pošumaví odjeli. Po jejich odjezdu však nebylo možné nalézt ani paní rychtářku. Ve sklepeních zůstalo po řemeslnících několik zazděných kamenných kleneb a otvorů. Z jednoho takového místa se ozývalo něco jako ženské kvílení. Místní si nedovedli zmizení mladé rychtářky vysvětlit jinak, než že ji cizáci zazdili do kamene v bývalé tvrzi. Chtěli zednické a štukatérské dílo vybourat, ale zámecký pán s rychtářem jim v tom zabránili, údajně z obavy, aby se zámek při zběsilém bourání nezřítil. Lidé po té řadu měsíců viděli v okénkách bývalé tvrze v zámku světélkování, slyšeli zvuky připomínající nářek a pláč ženy.

Další domněnkou o rychlém odjezdu byla i šeptanda o nalezeném chanovickém pokladu. Tento poklad byl prý zazděn či zakopán někde v zámecké budově, a když letití vlastníci, Chanovští z Dlouhé Vsi, zámek prodávali, tak na něj pamatovali. V kupní smlouvě je písemná podmínka o pokladu, jehož polovina by při nálezu měla patřit Chanovským a druhá polovina novému majiteli.

To, že se ve vsi a okolí od těch dob někdy nějaká žena ztratí, je zdůvodňováno temnými silami a řáděním ducha mladé rychtářky. Někdy se však ztracená ženština vrátí za nějaký čas zpět k manželovi, ale jsou známy případy, že pohřešovaná manželka je pryč delší dobu nebo se nevrátila již nikdy. Jisté je také, že o nalezení pokladu zlata a drahého kamení není žádná zpráva, byť se tato podmínka opakuje ve třech kupních smlouvách. Je tento poklad stále zazděn v útrobách chanovického zámku? A je zde také otázka, který poklad je hledajícímu člověku vzácnější, zda-li blýskající se zlato, či řádná žena.

Zlí jazykové tvrdí, že některá zmizení mohou souviset spíše s lehkomyslností a trošinku veselejší povahou zmizelých žen. Prý několik z nich bylo spatřeno v různých městech a za doprovodu očividně pozorných mužských partnerů.

Avšak záhadná zazděná klenutí, noční hluk, pohybující se temné stíny v prázdných sklepeních, to vše budí respekt k prostorám bývalé tvrze chanovického zámku. Při prohlídce lze spatřit zazděná zákoutí, která budí strach a je lépe se držet ve skupinách a prohlížet si je za úplného osvětlení.

Pověst v Chanovicích zaznamenal starosta obce Petr Klásek. Jedná se o moderněji laděnou pověst, kterou si vyprávějí místní v chanovickém hostinci.

47. Zámek stojí v centru obce a je v něm základní škola a muzeum lidových řemesel. Hospodářský dvůr před ním byl proměněn na společenské, vzdělávací a kulturní centrum, kde se koná každý rok celá řada akcí.

Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.