Kostel, který je výraznou dominantou okolí, byl postaven v roce 1235 ve starém gotickém slohu. Nynější podoba je z roku 1870.

Původní chrámová síň (13 metrů dlouhá a 7,5 metru široká) tvoří nyní střední kostelní loď, která je po stranách od bočních lodí oddělena širokými oblouky a čtverhranným pilířem.

Triumfální oblouk je segmentový a přizpůsobený valené klenbě presbytáře (6,16 metrů dlouhý a 6 metrů široký), v závěru je sklenutý paprskovitě. Hlavní oltář je barokní s dvojitým sloupovím z 18. století. Na něm jsou umístěny sochy sv. Petra a sv. Pavla a obraz s motivem křtu Krista a malý obrázek na plátně (30x 25 cm), kde je namalována hlava Jana Křtitele na míse. Jedná se o velmi jemnou delikátní olejomalbu z počátku 18. století. Rovněž oba boční oltáře s obrazy sv. Filomeny a Panny Marie pocházejí z 18. století. Kazatelně je okrouhlá na osmibokém sloupku. Na amboně jsou tři reliéfy znázorňující Krista jako pastýře a sv. Jana Křtitele na poušti a jako rozsévače. Dále je v kostele socha sv. Felixe z 18. století a cínová křtitelnice.

V pravé postranní lodi jsou dva náhrobky z červeného mramoru s postavou muže o rozměrech 1,95 x 1,05 metru a s postavou ženy o rozměrech 1,9 x 0,95 metru. Jedná se o náhrobní kameny Alžběty Šicové a Albrechta Šice z Drahonic. Pod kostelem byli dále pohřbeni Jan z Roupova, Bohuslav Koc z Dobrše na Borovech, Kateřina Nebílovská z Drahobuzi na Ježovech či hraběnka Amalie von der Hauben. Jejich náhrobky byly při pokládání podlahy v roce 1856 překryty dlaždicemi.

Varhany v kostele jsou z roku 1863 a podíleli se na nich Josef Garther z Prahy a Ferdinand Guth z Čisté u Rakovníka.

Ve věží byly původně umístěny čtyři zvony, z nichž dva byly datovány letopočty 1465 a 1514. V roce 1942 byly tři zvony zrekvírovány a sňaty tesařským a zednickým mistrem Levým z Merklína. Největší z nich byl nalezen posléze v Praze a navrácen do kostela.

Pramen: Martin Kříž, Toulky minulostí Vřeskovic, vydala Arkáda pro Obecní úřad Vřeskovice, 2002.

Pověst vážící se ke kostelu:

Duch ve vřeskovickém kostele

Říká se, že ředitel zámku v Červeném Poříčí žil jako dvojník. Jeho žena častokrát ho viděla z oken zámku procházet se po zahradě a zároveň k němu mluvila v pokoji, kde právě stála. Když ředitel zemřel, byl pochován do krypty ve vřeskovickém kostele. Tam se často zjevoval služce z místní fary, když večer zvonila klekání. Proto ho vyndali z hrobu a pohodnice z Komošína ho v noci tajně odvezla bílým koněm na Kokšínský hrádek u Švihova, kde ho pohřbila.

Pramen: Běleč mikroregion, vydalo Běleč z.s.p.o., 2013