Pověst o studánce Filipince

Kterýsi správce kolineckého velkostatku měl dcerušku Filipu. Nebyla však valně zdráva a chodívala smutně. Jednou ji potká usměvavá stařenka, pozoruje ji a pak se zeptá: "Proč jsi děvečko tak zarmoucená? Filipka zvedne své modré oči k staré ženě. Vidí v jejím obličeji dobrotu a proto jí svěří: "Babičko, ráda bych také běhala, zpívala jako jiná děvčata, ale nejsem zdráva. Říkají, že mám oubytě. Cítím sama, že mně něco schází." Stařenka řekla: "Poradím ti dobře, milá Filipko. Víš, že máte v panské zahradě ve strání v keřích studánku? Voda v ní je léčivá. Pij ji každý den a také se v ní koupej. Uvidíš, že budeš zdráva." Děvčátko zavolalo: "Děkuji vám babičko, ráda poslechnu vaši radu. Kéž by nebeský Bůh dal, abych byla zdráva! Nikdy bych vám to nezapomněla!" pak se srdečně se stařenkou rozloučila a běžela domů, kde vše řekla. Správce dal studánku vyčistiti, pěkně sklenouti. Filipka vodu ze studánky pila a pilně se v ní koupala. Brzy rozkvetly růže na jejím kdysi bledém líčku a ztracené zdraví se navrátilo. Od těch dob říkají studánce Filipinka. O studánku bylo pečlivě postaráno. Mnoho lidí z ní pak vodu pilo. když přijela šlechta do zámku, jiná voda nepřišla na stůl neý z Filipinky. MUDr.Lažanský si pro ni prý posílal třikrát denně.

Pramen: vysvětlující tabule u studánky na naučné stezce v parku, zaznamenal Miroslav Hrdlička