Narodil se 31. března 1915 na statku v Dražkovicích, které leží mezi obcemi Struhaře a Spálené Poříčí. Vyrůstal zde se svými sourozenci a dětmi dalších zaměstnanců statku. Jeho otec tu pracoval jako šafář.

Vyrůstaly zde ale i děti panského kočího Václava Fialy a jeho manželky Anny. Jejich dcera Barbora byla o pouhé čtyři roky starší než František. Barbora se potom provdala do Šťáhlav a její syn se jako dospělý přiženil do Blovic. Jeho manželka se zase osobně s farářem Ferdou setkala, když si k němu šla pro radu ohledně vlastních nemocí a nemocí svých dětí. To se dá nazvat raritou, kdy v jedné rodině mají nezávisle na sobě dva lidé něco společného s Františkem Ferdou. Ten se od dětství zajímal o přírodu a byl aktivním hudebníkem. Výborně hrál na trubku i další nástroje, v Poříčí dokonce založil kvartet, se kterým tam i vystupoval.

Vystudoval arcibiskupské gymnázium v Praze. Poté absolvoval bohosloveckou fakultu v Praze–Bubenči, a 29. června 1939 byl vysvěcen na kněze. Za války působil jako kaplan v Mýtě a Petrovicích u Sedlčan.

Dne 16. února 1951 byl zatčen na farnosti v Nechvalicích a uvězněn. Vystřídal vězeňské cely v Ostravě, Opavě, Mírově, Jáchymově, Leopoldově, Valdicích i na Borech. Po propuštění dne 11. května 1960 pracoval jako dělník v plzeňských pivovarech na postu bednáře. K pastorační činnosti mu bylo povoleno vrátit se až o osmnáct let později. Působil jako duchovní správce u řeholních sester v domově důchodců v Újezdci u Klatov. Ve vězení objevil své mimořádné schopnosti a tak se kromě práce pro církev věnoval i svému druhému poslání. Měl jasnovidné schopnosti – podle jeho slov zděděné - a ty využíval k léčení nemocných.

František Ferda dokázal stanovit diagnosu pacienta i na vzdálenost stovek kilometrů. Navíc dotyčného nemusel vůbec vidět osobně, stačilo přinést jeho fotografii nebo dokázal vše potřebné vyčíst i z dopisu nemocného a mnohdy stačila i rukou psaná kartička s osobními daty, někdy pouhé soustředění. Když se na dotyčného soustředil, během minuty se mu na tváři objevil úsměv, který prozrazoval, že vidí jeho zdravotní stav "jako na dlani". Poté začal zapisovat údaje. Prováděl maximálně třicet diagnóz denně. "Mám pocit, jako bych ze sebe vyslal paprsek zelené barvy, který se rychle klikatě pohybuje, a pak se naráz zastaví. Tak dojde k mému spojení s tím člověkem,“ popsal před lety Ferda svoji specifickou diagnostickou metodu.

Pro léčbu rakoviny vytvořil bezbílkovinnou dietu, kterou nazval „Totální protirakovinná kúra“ – TPK.

Ferdovo umění mohli ověřit i světoznámí badatelé v oboru psychotroniky na dvou světových kongresech a během několika návštěv v Moskvě. Ruští lékaři opakovaně potvrdili, že vždy šlo o naprostou shodu Ferdovy diagnózy s výsledky souběžně prováděných biochemických vyšetření.

Farářovy ojedinělé jasnovidné schopnosti tak kromě jiných potvrdili Američané J. G. Pratt a Stanley Krippner nebo Japonec Toshia Nakaoka.

Je nějaké vysvětlení těchto výsledků?

Tajemství spočívá v mysli. Ferdovi se zřejmě podařilo podřídit si a i částečně využít svou mysl. Náš mozek má nesmírnou kapacitu, kterou nevyužíváme. F. Ferda byl člověk, který uměl využít nějakou část mozku, kterou mi normální smrtelníci využít neumíme.

Kromě toho se velice důkladně zabýval bylinkářstvím, shromažďoval recepty ze starých knih a rozvíjel je podle vlastních hledisek a zkušeností.

O tom, že jeho léčba skutečně pomáhala, svědčily fronty nemocných, stojící před jeho bytem často od čtyř od rána, a to včetně nejvyšších představitelů tehdejšího režimu. Během léčitelského působení jej navštívilo na sto tisíc lidí.

 V roce 1980 se přestěhoval do Sušice. Od tohoto okamžiku, prakticky až do posledních dnů jeho života, nastala pro něho neúnavná služba trpícím a nemocným.

Páter František Ferda zemřel v neděli 7. července 1991. Dne 16. července byl pochován na sušickém hřbitově za masové účasti vděčných pacientů. Jeho mimořádnou obětavou činnost vysoce ocenil v kondolenčním dopise František kardinál Tomášek.

Pramen: www.blovice.info