česky        německy       
|  Místní dědictví  |   Mikroregiony, sídla  |   Mapy  |   Slepá mapa  |   O projektu  |  

















Týnec - Josef Hais Týnecký


Základní data


Domek, kde žil a pracoval Josef Hais Týnecký. Josef Hais se narodil v Klatovech a po rozchodu rodičů ho v Týnci u Klatov vychovávala babička, a proto má umělecký přívlastek Týnecký.

kraj: Plzeňský kraj
okres: Klatovy
obec: Týnec
poloha: 49°20'44.6 N, 13°15'43.2 E   507 m n.m.
adresa: Týnec, 340 21  Janovice nad Úhlavou
Domek Josefa Haise Týneckého na Týnci u Klatov
Domek Josefa Haise Týneckého na Týnci u Klatov



zpět

Detail

Domek Josefa Haise Týneckého na Týnci u Klatov<br>
Domek Josefa Haise Týneckého na Týnci u Klatov

Spisovatel narozený 3.3.1885 v Klatovech věnoval převážnou část své literární tvorby klatovskému kraji.

Známé jsou jeho práce Katakomby (1919), povídka Batalion (1922) a historický román z husitských dob Antikrist (1958). Hmyzí cyklus o učeném profesoru Chrobákovi a jeho spolupracovnících, pomocnících, oponentech a průvodcích dnes dobře znají sběratelé science-fiction literatury.

 

Druhý čestný občan obce Týnec 

Druhým čestným občanem Týnce je básník, spisovatel, dramatik a redaktor Josef HAIS. Byl druhým básníkem, který se k uctění vsi u Klatov psal s přídomkem „Týnecký“. (Prvním byl básník František KUCHYNKA - Týnecký, který žil v letech 1867-1908 - Týnecké střípky č.15 /98).

Josef HAIS se narodil v Klatovech č.p.118/IV. 2.března 1885. Jeho otcem byl klatovský měšťan - řezník Jaroslav HAIS (*1854). Matka Gabriela, roz. TICHÁ (1868-1947) pocházela z Týnce. Od konce roku 1885 žil bez matky v Týnci u prarodičů Tomáše TICHÉHO (1812-1900) a Františky roz. LORENCOVÉ (1827-1906).
 
- 1892-1896 navštěvoval obecnou školu v Týnci. (v letech 1885 - 1900 bydlel s prarodiči v č.p. 7 naproti škole, v letech 1900 - 1906 v č.p.10 v chalupě sládka HANUŠE).  
- 1896-1903 byl studentem reálky v Plzni (do septimy).
- 1903-1905 pracoval jako pomocná síla v knihkupeckém krámu v Plzni 
(v letech 1896-1905 bydlel u strýce Aloise TICHÉHO).
- 1905- 1910 byl korektorem a lokálkářem v redakci katolického časopisu VLAST 
(bydlel u strýce Bedřicha TICHÉHO. uměleckého truhláře v Praze).
- 1910-1917 pracoval v redakci pražského deníku HLAS NÁRODA.
- 1917-1924 byl redaktorem agrárního deníku VEČER a externě působil též v redakci LIDOVÉHO DENÍKU.
- 28.6.1919 se oženil s Annou POUROVOU (zemř.1963). Měli dceru Alenu.
- 1924-1945 pracoval v deníku NÁRODNI POLITIKA jako fejetonista a soudničkář, především však jako redaktor nedělní beletristické přílohy.
- 1945-1964 penzista.
- 1948, 28.3. jmenován čestným občanem obce Týnce.
- 1964,24.4. čestný občan Týnce Josef HAIS Týnecký zemřel 24.4.1964 v Praze
(pohřben je na vyšehradském Slavíně).
- 1971, 8. 8. slavnostní odhalení pamětní desky v Týnci (na chalupě naproti bývalé škole).

Během svého života napsal mnoho básní, divadelních her, knih pro mládež, povídek, románů, různých dalších literárních prací a nespočetně novinových fejetonů a článků. 

Z doslovu dr.Oldřicha SIROVÁTKY ke knize Josefa HAISE Týneckého „Domov“, vydané nakladatelstvím Melantrich, Praha 1980, str. 163 - 164: „Pro Haise - Týneckého znamenaly domov a dětství nejdražší a nejmilejší vzpomínku. Ale ony vzpomínky a city neproměnily krajinu domova a roky dětství v povrchní a lživou idylu. Život a postavy pošumavské vesnice (Týnce) z časů před sto roky podal Hais - Týnecký bez sentimentality, jednoduchými tahy a drsnými barvami, s jejich rozpory a stíny 

“.„… Ale nejvíce a nejvýrazněji se z povídek a obrázků Haise - Týneckého vynořují postavy místních lidí a jejich život a úděl. Objevují se kamarádi klukovských let: Rudolfek (Stuna), Tonda (Pytlík), Pepík (Kovanda) i vlasatý Bajerle, Mařenka (Pacurojic-Sudová) i Barka, s nimiž malý Josef (Hais) prováděl své kousky a poznával i první starosti a strasti; poznáváme starší sousedy, chalupníky, čeledíny a pacholky, dědovy přátele krejčího Kutila, truhláře mistra Zítka, „infanteristu“ Řehoře od polních myslivců, strýčka Brčáka (Maláta) i prchlivého siláka Frantu Kopřivů, chudé košťatářské rodiny, jež chodily prodávat za pár krejcarů košťata na jarmarky; přicházejí i ti nejposlednější a nejbídnější, vandráci, dráteníci, zestárlí žebráci, ale na druhé straně se mihne i panský svět adjunktů, četníků, úředníků z města i majetných řezníků, kupců a sedláků z přespolních vsí, kteří v hospodě furiantsky cvrnkali na pultu dvacetníky a zlatníky. …

Výňatky ze záložky obalu knihy Josefa HAISE Týneckého „Na mezi“, vydané nakladatelem Janem KOTÍKEM, Praha-Smíchov, v roce 1948:

„… I v této skladbě (myslí se kniha „Na mezi“) vrací se HAIS v hřejivých a teplých vzpomínkách do „začarovaného kruhu“ svého mládí a oživuje a křísí pásmo rozmanitých dějů a svéráznou galerii lidiček, kteří si zachovali rovnou páteř, vtip a humor. V pohorské vesnici, v níž spisovatel prožil své ranné dětství u děda a báby, rozvíjí se pestrý děj všech těchto rušných příhod.

Před chalupou Tichých u kostela (myslí se dřívější č.p. 10 „U Hanušů“) je vysoká travnatá mez, a ta je vlastně jevištěm podmanivého vypravování. Tu si osiřelý chlapec nejraději hrával a sem také přicházívali na letní besedu sousedé, kteří prošli světa kraj a jimž často „nestačila celá monarchie, když se do toho dali“ Sem tam křísl sžíravý posměšek na „starý cop“, i veselý, “zubatý smích“ se ozval, ale láska a věrnost k chudému domovu byly příznačnými vlastnostmi tohoto „tejneckého gubernia na mezi“, které umělo nemilosrdně žáhnouti každou nespravedlnost a pýchu.

Tito malí, poctiví lidé, jímž život byl prací a práce odkazem jejich rodu, nehrbili se před mocnými tohoto světa. Pravda byla jim nade vše, i když byla hořká. Proto dostali se často do konfliktu s tou i onou vrchností … Z té meze „před chalupou Tichých“ otvírá se vábný pohled na Šumavu a na tichý, idylický kraj při Úhlavě. Je to kraj slavný a památný. Historie tudy kráčela kroky železnými. Bavorští křižáci hrnuli se sem od Nýrska a u Nýrska byli biti. Zadumavý zvon staré Doubravy nad Chudenicemi, Janovice, Bezděkov, Klatovy, Klenový, Strážov: hle, to jsou věčně krásné kulisy té „tejnecké meze“ spisovatelovy. Bystrý, chápavý chlapec měl je denně před očima. Bylo možno zapomenouti na vše, co na té „své“ mezi slýchal od starých rozumářů a písmáků, jako byl jeho dědeček Tomáš Tichý?

Haisova kniha „Zvony“ byla poctěna cenou České akademie. Jeho „Světla“, „Osení“ a „Domov“ četly se za okupace jako knihy Jiráskovy. I tato kniha („Na mezi“) je z téhož prostředí: její duch jest provanut ryzím češstvím, optimismem a vírou, že jádro našeho národa jest zdravé a silné, a že budeme-li znáti jeho minulost, s důvěrou můžeme hleděti i k jeho budoucnosti …

Kniha „Na mezi“ je kronikou malých, zapomenutých lidí. HAIS vzkřísil jejich památku. A oslavil svůj rodný kraj! Knihu vyzdobil profesor Fr.VROBEL přiléhavými obrázky, které jsou uměleckým doprovodem textu, jejž po stránce jazykové přehlédl člen České akademie dr.Fr.ŠIMEK. Ti, kdož četli HAISOVY „Světla“, „Zvony“, „Osení“, „Kruhy“, „Na hrátkách“, „Žně“ atd. najdou v knize Josefa HAISE Týneckého mnoho nového a zajímavého.“ 

Autor: Ing. Vladimír Brokeš

 

zpět

Fotogalerie


Pamětní deska Josefu Haisovi Týneckému

Pamětní deska Josefu Haisovi Týneckému


Hrob Josefa Haise Týneckého na Vyšehradě v Praze

Hrob Josefa Haise Týneckého na Vyšehradě v Praze



zpět

Příběhy


   

zpět








 
 pátek, 29. března 2024
 Svátek slaví Taťána
 Aktuální teplota: 22.9 °C


  Nový objekt 


pro přidání nového objektu klikněte zde




  Meteostanice 
Datum: 2.6.2018
Čas měření: 15:01:00
Teplota: 22.9°C
Vlhkost: 49.5 %
Rychlost větru: 9.7 km/h
Směr větru: Západní


 Doprava 
  1/22 (kř. 22/187) částečná uzavírka
  1/27 (kř. 27/190) částečná uzavírka
  1/27 (kř. 27/279) částečná uzavírka
  2/169 (Rejštejn (kř. 169/1699)) částečná uzavírka
  2/185 (Klatovy (kř. 185/18515)) silnice uzavřena
  2/185 (Lučice u Chudenic (kř. 185/18510)) silnice uzavřena